uvod_1.jpg

Člověk bez domova a kvalita života

Podle odborníků se kvalita života určuje podle mnoha kritérií. Zjednodušeně lze ale říci, že jde o tělesnou, duševní a sociální pohodu člověka – zdraví, spokojenost z práce, ekonomický dostatek, funkční sociální vazby a příjemné životní prostředí. A platí také přímá úměra mezi mírou naplnění jednotlivých kritérií a množstvím voleb, která má člověk k dispozici. Například úraz nohy vám nedovolí chodit na vaše oblíbené procházky nebo nedostatek financí vám může omezit výběr destinací, kam byste rádi na dovolenou apod.

Průměrně šťastný člověk žijící běžným způsobem života má před sebou relativně velké množství možností. Naproti tomu u lidí bez domova se setkáváme s kritickým nedostatkem množství možností, kterými by mohli naplnit svůj život. Nabízí se poznámka o tom, že přece každý má k dispozici možnost volby, možnost změny a stačí jen chtít. A je to dobrá poznámka. Problém je ovšem v tom, že čím menší množství možností ve svém životě máte, tím menší je i motivace něco překonávat a měnit. Zároveň s nedostatkem možností se vám vaše budoucnost propadá do čím dál větší beznaděje, až to nakonec vzdáte úplně. Lidem bez domova mnohdy zůstává budoucnost v horizontu jednoho dne s vědomím absence jakékoliv smysluplnosti vlastního života. Jednou z mála možností, kterou člověk bez domova může ještě nějak ovlivnit, je jak rychle se upije k smrti.

Smyslem tohoto textu není vyvolat lítost a už vůbec ne odsouzení. Nejlepším postojem by byla snaha o pochopení složitosti života na ulici, kdy se člověk vlastně pomalu a jistě dostává do začarovaného kruhu, ze kterého je nesmírně náročné se dostat. Možná by mohl pomoci příměr k člověku s fyzickým handicapem, kde taky až tolik neřešíme, jak se to stalo a jestli si za to náhodou nemůže sám. Tak nějak víme, že pro vyřešení jeho situace to stejně nijak nepomůže. Naopak, děláme vše proto, aby jeho život byl opět co nejkvalitnější s co největším množstvím možností. Lidi bez domova bychom z určitého pohledu mohli vnímat také jako handicapované, které nebudeme litovat ani odsuzovat, ale hledat možnosti jak jim pomoci.

Ve Frýdku-Místku Slezská diakonie provozuje dvě střediska (BETHEL a SÁRA), kde usilovně v lidech hledáme jejich schopnosti, tak aby si pokud možno pomohli sami, a na co již sami nestačí, tam nabízíme podporu a pomoc. Někdy se snaha o kvalitnější život daří, ale někdy ne. Každopádně už jen samotné využití našich služeb přináší lidem bez domova výrazné zlepšení jejich života.

 

Středisko BETHEL poskytuje sociální službu:

-          Terénní program (kontakt osob v jejich prostředí - pod mostem, ve squatu, na ulici, na ubytovnách …),

-          Nízkoprahové denní centrum (možnost zázemí během dne, hygiena, příprava jídla)

-          Noclehárna pro muže (možnost přespání v lidských podmínkách)

-          Azylový dům pro muže (umožňuje celodenní pobyt)

 

Středisko SÁRA poskytuje sociální službu:

-          Noclehárna pro ženy

-          Sociální rehabilitace (zvyšování kompetencí potřebných pro samostatný život)

-          Azylový dům pro ženy

-          Azylový dům pro matky

 

Více informací na www.slezskadiakonie.cz.

Jan Savický, vedoucí střediska BETHEL

 

SD - bezdomovectví.png